Nejuniverzálnější sebeobrana : JIU JITSU

JIU JITSU je staré japonské bojové umění, pocházející údajně již z dob mythologických, nicméně jeho systematická výuka, jak lze usuzovat z nejstaršího dokumentu, dochovaném v zakladatelské škole KODOKANJUDO v Japonsku, začala patrně až v XVI. století našeho letopočtu. Původně se jednalo o doplněk boje s mečem, který přerostl v samostatné bojové odvětví.

Na naše území se JIU JITSU poprvé dostalo v roce 1910, kdy se cvičilo ve Vysokoškolském sportu v Praze.

JIU JITSU je hlavně sebeobrana ve velmi účinné formě, v níž se adepti jiu-jitsu naučí ovládat nejen své tělo a využívat všechny svalové skupiny, ale také reagovat na všechny známé druhy útoků a vytvářet vlastní postupy a situace při jejich neutralizaci. Jiu-jitsu optimálně rozvíjí většinu tělesných schopností, zejména rychlost (včetně rychlosti reakce), sílu a kloubní pohyblivost. V menší míře pak také vytrvalost. Převažuje styl boje beze zbraně, ale také i za použití některých malých zbraní, a to proti neoozbrojenému i ozbrojenému protivníkovi, nebo skupině útočníků. Nikdy v něm na rozdíl od sportovních stylů nebyly zakazovány žádné chvaty.

Za použití hlavní poučky "ustup, jsi-li tlačen, přistup, jsi-li tažen" umožňuje zvítězit relativně slabšímu obránci nad silnějším, větším, i rychlejším útočníkem, proto je určeno všem lidem bez rozdílu pohlaví a věku.

JIU JITSU řeší téměř všechny střetné situace v boji beze zbraně. Pokud některou takovouto situaci neřeší, neřeší ji ani žádné jiné bojové umění. Tohoto jsou si vědomy i různé ozbrojené sbory, proto JIU JITSU začleňují do osnov svých výcviků. (např. FBI)

Z JIU JITSU vznikla v 19. a 20. století i další bojová umění, např.:

AIKIDO (viz. stránky zlínského aikida) a také JUDO, které však na rozdíl od JIU JITSU a AIKIDO není v současné době sebeobrana, ale sportovní disciplína.
Některé směry JIU JITSU zase připomínají KARATE.
Jak říká znalec asijských bojových umění Draeger : "Jiu jitsu jsou četné styly boje, které si nejsou mnohdy podobné ani technikou, ani navzájem."

"V ústupu je síla, duby padají, zatímco rákos se v bouři jen ohýbá "

Jaký princip se vlastně uplatňuje v JIU JITSU?

• zejména: přistup -> jsi-li tažen, ustup -> jsi-li tlačen
• nebo také: ustup v zájmu vítězství
• a hlavně se uplatňuje zásada maximální účinnosti za použití minimálního úsilí
• rovněž nesmíme zapomenout na princip rotace a princip součtu sil

Sebeobrana

Sebeobrana na rozdíl od bojového umění příliš neoplývá schopností variovat, čímž je dán základní rozdíl mezi oběmy způsoby boje. Definice umění údajně spočívá ve schopnosti tvořit ze základních prvků složitější, kreativně napojené celky. Z toho jasně vyplývá, že bojové umění je mnohem složitější, než sebeobrana, ve které si vystačíme s několika prvky, jež umíme aplikovat na řadu útoků. Při setkání se zkušeným potivníkem však pouhá znalost sebeobrany nemusí stačit a vyhrává ten, kdo má větší technický a taktický potenciál - tedy ten, kdo ovládá lépe bojové umění. Sebeobrana je tedy - na rozdíl od bojového umění - účinná jen proti neškolenému útočníkovi.

Pokud by měl někdo o JIU JITSU zájem, napiště buď hl. trenérovi na adresu: